Foodpioneer

Foodpioneer Simply scouting the world of food.

30/08/2026

Jela jsem do Loun s pocitem, že jedu fotit jen další řeznictví. “Dycky Louny” říkala jsem si tajně. Ale objevila jsem podnik světového formátu, o kterém se mnohému malému městu může jen zdát.

Perfektní čistota, organizace práce, high-tech prodejna se třemi samoobslužnými kiosky a tým, který šlape jako namazaný stroj.

Jela jsem tam kvůli tlačence, ale jak jste si již mohli všimnout, o tlačence tenhle příběh vlastně ani není. Je to zase o lidech a jejich odhodlání a pracovitosti. Je to o mojí nabubřelosti a představě, že to nejlepší jsem už viděla a jinde než v Praze to nelze najít.

Určitě se vrátím. A jestli někdy pojedete přes Louny, tohle místo bych rozhodně nevynechala. Ostatně - napište mi, jak se vám tam líbilo. Bufet u Stříbrňáka je povinnost.

Výrobky od Reznictvi Stribrny byly oceněné značkou Regionální potravina a právem si to zaslouží. Řeznictví Stříbrný Louny

Sůl, pepř, česnek. Víc koření prý do tlačenky nepatří.„Táta vždycky říkal, že tam nic jiného být nemá,“ vysvětluje mi Da...
26/08/2026

Sůl, pepř, česnek. Víc koření prý do tlačenky nepatří.

„Táta vždycky říkal, že tam nic jiného být nemá,“ vysvětluje mi Daniel Stříbrný ve tři ráno nad právě vyráběnou várkou tlačenky. Zívám, ale poslouchám. Základem je hlavně libová vepřová plec, trocha tučného, vepřové kůže jako přirozené pojivo a vývar. Žádná játra nebo srdce, kterými by se dala tlačenka levněji „nastavit“. A česnek? Žádná hotová pasta ani sušený. Ke Stříbrným přijede klidně 50 kilo čerstvého oloupaného česneku a sami si ho semelou. „Je to jako se sušenými bylinkami a těmi, které si právě ustřihnete z květináče. Prostě to chutná jinak.“
Samotný recept tedy žádná velká věda není. O dost větší věda je udělat ho pořádně. Maso se nejprve uvaří, nakrájí na stejně velké kostky, smíchá s vývarem, kůžemi a kořením, naplní a potom se další tři až tři a půl hodiny pomalu vaří kolem 80 °C. Přes noc chladne a druhý den jde na pult. A mezitím? „Všechno zašpiníte,“ směje se Daniel. Kotle, vany, plničku, mlýnek... všechno několikrát umýt a zase od začátku. Na tlačence zkrátka není nic složitého. Jen je s ní strašně moc práce. A možná i proto právě tahle od Řeznictví Stříbrný získala ocenění Regionální potravina

Kdyby se mě někdo zeptal, kam by se měly jezdit střední odborné školy dívat, jak má vypadat řeznický provoz, poslala byc...
25/08/2026

Kdyby se mě někdo zeptal, kam by se měly jezdit střední odborné školy dívat, jak má vypadat řeznický provoz, poslala bych je ke Stříbrným do Loun. Řeznictví Stříbrný

Danielovi Stříbrnému bylo asi 26 let, když mu zemřel táta. Rodiče tehdy měli malé řeznictví a okolí mu prý předpovídalo, že to nezvládne a zavře. Nezavřel. Dnes má rodinný podnik kolem 1 000 m², pracuje v něm asi dvacet lidí včetně šesti členů rodiny a Daniel je pořád každý den přímo ve výrobě. “No, trošku to odneslo první manželství, co si budeme povídat.” říká Daniel a pousměje se... Ale Danielovo odhodlání dělat věci perfektně je tu vidět. Bourárna, výroba i prodejna jsou pod jednou střechou, nic se zbytečně nepřeváží, všechno má svůj systém a takhle čistý masný provoz jsem viděla snad jen jednou v životě.
A systém nekončí ve výrobě. Denně sem přijde kolem 400 zákazníků a před Vánoci zvládnou v průměru jeden nákup za 55 vteřin. Klasické placení už provoz brzdilo, takže Stříbrní pořídili tři samoobslužné platební kiosky. Prodavačky se díky nim mohou věnovat jen zákazníkům a masu u pultu a placení už si každý vyřeší sám. Tradiční rodinné řeznictví tedy ano. Ale rozhodně ne ve smyslu „děláme to stejně jako před třiceti lety“. Budete-li mít někdy cestu do Loun, tohle rozhodně nesmíte minout. Řeznictví Stříbrný ziskali mnoho ocenění a mezi ně patří i Regionální potravina . Podle toho, co jsem tu viděla, tohle rozhodně není jejich poslední blištivá plaketa.

“České” pole. Foceno nedaleko Přerova nad Labem. Moldavie, Ukrajina, Rumunsko… Kolik zemí se potká na jednom “Českém pol...
17/08/2026

“České” pole. Foceno nedaleko Přerova nad Labem. Moldavie, Ukrajina, Rumunsko… Kolik zemí se potká na jednom “Českém poli”…?
Léto 2026, sklizeň hrášku ve Středočeském kraji

08/08/2026

Léto létuje. Tohle je vzkaz mým dětem, až budou dospělé. Líp už to, milé děti, neumím. Tak snad na to budete jednou vzpomínat s radostí.

Dožínky v Nasavrkách s Země Keltů  ❤️Letos je ta úroda taková všelijaká, ale i tak je důvod l oslavě. Prý na chleba i pi...
02/08/2026

Dožínky v Nasavrkách s Země Keltů ❤️
Letos je ta úroda taková všelijaká, ale i tak je důvod l oslavě. Prý na chleba i pivo bude. 🙏😄
🌾🔥💧

Můj sen posledních pár let byl uplně jednoduchý.Vedle své běžné práce jsem chtěla letní měsíce trávit focením. Vyměnit v...
21/07/2026

Můj sen posledních pár let byl uplně jednoduchý.

Vedle své běžné práce jsem chtěla letní měsíce trávit focením. Vyměnit v “sezóně” práci hlavou za práci očima a srdcem. Jezdit po farmách, povídat si se sedláky a prvovýrobci, toulat se krajinou a poznávat české zemědělství z uplné blízkosti.

A letos se mi to konečně plnohodnotně splnilo.

Od Zlínského kraje až po Karlovarský jezdím po farmách, dokumentuju všechno, co vidím, a nasávám to jako houba. Jezdím a cvakám tisíce fotek za den.

Jsem fotograf typu “střelec”. Když se zadaří, tak dokonce dokumentarista. Scény nenastavuju, nearanžuju. Pokud to jen trochu jde. Snažím se zachytit život takový, jaký skutečně je.

A právě proto potřebuju techniku, která mě podrží i ve chvílích, kdy nejsou ideální podmínky. Když není čas něco nastavovat. Když není prostor měnit objektivy. Když jde o vteřiny.

Kráva nepočká. Úsměv plachého farmáře se za celý den objeví třeba jen jednou. Sýřenina se srazí a cesta zpátky už neexistuje.

Foťák pro mě není jen kus techniky. Je to parťák, na kterého se musím spolehnout.

O to větší radost mám, že mě na téhle cestě podpořil Nikon CZ/SK a pomohl mi se vybavit fotoaparátem Nikon Z6III. K tomu jsem dostala i skvělé zaškolení, protože přechod na nový systém je vždycky trochu dobrodružství. Sedá si to. Sžíváme se. Pomalu, ale jistě…

Moc děkuju Nikonu za důvěru a podporu.

15/07/2026

Loučíme se s panem Balatkou a jeho lisovnou olejů . Takhle to vypadá, když se něco dělá s absolutní precizností. Nejen při lisování, ale i ve skladu a při expedici. Právem si vysloužila ocenění . Doufám, že se vám výjezd líbil a brzy zase na viděnou na další reportáži!

Pět set makovic. Přibližně tolik máku je potřeba na jednu čtvrtlitrovou láhev makového oleje z lisovny olejů pana Balatk...
13/07/2026

Pět set makovic. Přibližně tolik máku je potřeba na jednu čtvrtlitrovou láhev makového oleje z lisovny olejů pana Balatky na Dobříši. V jedné makovici je průměrně asi jeden a půl gramu semínek a lisujete-li šetrně, vytěžíte z každé zhruba třetinu v oleji. U pana Balatky se makový olej lisuje při nízkých teplotách, ideálně do 42 °C. To znamená nižší výtěžnost, pečlivost a horší ekonomiku. Ale taky olej, který si zachová chuť, vůni i barvu původní suroviny. Ten olej nechutná jako neutrální tuk. Chutná jako nudle s mákem, chutná jako dětství. Asi nikdy jsem nechutnala tak jemné, sametové oleje jako u pana Balatky. A myslím, že tohle je přesně ten typ výrobku, u kterého člověk pochopí, proč se některé věci nedají hodnotit jen podle ceny. Protože kdo jednou ochutná opravdu dobře vylisovaný olej, vrací se k průmyslovým olejům těžko. Alespoň u těch speciálních si to můžeme dovolit. Kupujete-li někdy lněný, ostropestřecový, makový nebo třeba olej z lískových ořechů, vyzkoušejte tyhlety z Dobříše. Nejsem žádný ezo maniak, ale ostropestřec od pana Balatky užívám a je to božská mana. A makový olej? Ten se hodí právě skvěle na sladká jídla, do kaší a nebo třeba na lívance. Neřešme kolik to stojí, ale co za tím stojí. Tenhle produkt si ocenění Regionální potravina zaslouží všema deseti a ted už víte, co za ním stoji. :)

Adresa

Benesov

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Foodpioneer zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Foodpioneer:

Odkazy

Sdílet