17/06/2026
Tohle vyprávění skončí větou: „A ba že jo! Měl ho tam!“ Ale od začátku...
Po zklamání z Wine Food Marketu na Smíchově pro vás mám fajné pokoukání a pro nás to bylo určitě i lepší pochutnání v restauraci Dejvická 34 (Bib Gourmand 2021–2025, 3 čepice Gault&Millau 2025–2026, Zlatý kuchař 2024). Seděli jsme dole ve sklepě, což v budoucích tropických dnech hosté určitě uvítají, obsluha příjemná, neformální. Ceny... poměrně vysoké – u něčeho bez debat, chobotnici bychom příště s klidným svědomím vynechali. Pití žádná láce, třeba půllitr perlivé vody za 130, ke konci fotek je i účtenka. Do mě se toho tolik nevejde. Vím, že zvládnu tak dva chody, restaurace sice jde hodně po sezónních surovinách, ale já jsem to minulý týden ladila spíš do podzimna, dala jsem si polévku a risotto.
Krém z pečené bílé cibule se sýrem burrata, tymiánovým olejem a nakládanými sardinkami (215 Kč) bych si dokázala představit i teplejší, ale chuťově vyladěné, odpovídalo popisu i představám, dobrá konzistence, pěkně to nakoply křupavé kousky braisírované cibulky. Risotto s hříbky a plátky černého lanýže (540 Kč) mě nadchlo, jednalo se ale o speciální denní nabídku mimo menu, takže i kdybyste tam šli hned dneska, asi už vám ho nenabídnou. Tady se mi zdál poměr cena/výkon/efekt ze všech chodů pro hosta nejvýhodnější. A jak tak koukám na ty zdobné zeleně, všímám si, že v kuchyni mají asi rádi kerblík. 🌱🌱🌱
Můj muž měl větší hlad. Začal Carpacciem z mečouna se salátem z papáji a pomela, gazpachem z papriček Piquillo a červených pomerančů (575 Kč) a byl to chod, který mu ze všech chutnal nejvíc – je fakt, že tohle jídlo zapojilo veškeré chuťové pohárky na jazyku, zabavilo oči a uspokojilo všechny smysly. Svěží, letní, chuťově výrazné, plné – mně by se to líbilo klidně i ve verzi se svatojakubskými mušlemi, krevetami nebo třeba tuňákem. Za předkrm 575 Kč není málo, ale odcházeli jsme s něčím, co si budeme pamatovat. Následovala Pomalu vařená a grilovaná chobotnice s humří koňakovou omáčkou, ragú z chřestu, černého kořene a rajčat Datterino Napoletano (750 Kč), kterou by příště s klidným svědomím vynechal. Chobotnice je třetí nejdražší položkou z menu a působila spíš jako větší teplý předkrm. Sice na kartě uvádí hmotnost 140 g (váhu jsem u sebe neměla), ale protože naši známí tu byli na večeři nedávno a ukazovali fotky, překvapilo nás jedno chapadlo místo dvou. Přidávám i koláž s jejich fotodokumentací pro porovnání velikostí chapadýlek. Asi by si to zasloužilo důslednější spravedlnost nebo jiné servírování, které umožní lepší dodržení velikosti porcí. Ragú z chřestu a černého kořene vás příliš nezasytí, takže automaticky se vrháte na pečivo zbylé od předkrmů. Bisque byl silný jak noha od kulečníku. A ta potrhaná bazalka navrchu mě taky vizuálně moc neuchvátila.
No nic, muž stále hladov, tak si přidává Ravioli plněné 24 měsíců vyzrálým parmazánem s uzenými mandlemi, chlebovým pangrattato a tekutými žloutky (595 Kč) – tohle bych si dala, kdyby bývalo nebylo risotto s lanýži, a byla bych taky superspokojená. Skvěle odvedená práce s domácími těstovinami, silná umami chuť, křupavé oříšky, tam prostě nic nechybělo – tedy alespoň člověku, který nepotřebuje na každým talíři flákotu. Kerblík byl samozřejmě přítomen. Ptala jsem se obsluhy tak ze srandy, jestli je to šéfova nejmilejší bylinka... Muž nasycen, ale příliš zvědav na místní inovativní Mango crème brûlée cake (230 Kč) než aby pil své macchiato bez dezertu. Obsluha nás varovala, že to není klasické crème brûlée, ale tohle se principu a známé chuti krému s opálenou krustou neblížilo ani titěrně a rozlet cukrářovy fantazie zde dosáhnul za horizont událostí. Všechno na talíři bylo výraznější než tenounká vrchní vrstva brûlée na „kejku“. Já bych spíš věřila popisu „malinový perník se mangovým želé, crumblem a zmrzlinou“. No a hned po tom, co jsme dezert objednali, jsem ve vtipu Davidovi řekla: „Jen počkej, ty ti daj kerblík i na dezert.“ A co myslíte? Ba že jo! Měl ho tam! 🤣🤣🤣
Nedalo mi to a zeptala jsem se číšníka, jestli to byl joke od kuchaře a reakce na mou poznámku o jeho lásce ke kerblíku, ale číšník mi to vyvrátil s tím, že dezert odchází z jiné sekce kuchyně a připravuje ho někdo jiný. Nemyslete si ale, že míříte do věčného Království kerblíku, když půjdete ochutnat třeba alespoň polední menu, které tu zpravidla zní velmi lákavě, sezónně a jeví se také levněji. Když jsem zkoumala zelené pažity na fotkách našich známých z návštěvy 6 týdnů před námi, ukázalo se, že tam vládnul řebříček – zkrátka asi jde o to, co zrovna bylinkář má a přiveze, pak se to hrne ve velkém klidně i na dezerty. 🌿🍰
Mám-li tedy hledat chyby a něco vytknout, pak je to nekonzistentnost toho, jak chody odchází v průběhu týdnů z kuchyně – vzhledově a stran chobotnice i co do velikosti porce. Naopak až příliš jednotvárná mi přišla volba talířů – 6x ze šesti jídel od polévky po dezert stejný, akorát se střídala bílá nebo šedivá verze. Ale na stůl vedle přinesli i jeden „klobouk“. Tak možná i proto ten Bib a ne třeba hned hvězda... To už jen odhaduju a beztak to není na mně.
Byli jste tu? Spokojenost? K.
