08/06/2023
Namibie 🇳🇦! Další navštívená země a další z těch, kde je člověk překvapen, že vůbec nějaké řemeslné pivo mají. Po zavřeném minipivovaru v hlavním městě Windhoek máme obavy, abychom vůbec nějaký pivovárek navštívili. Důvodem uzavření je „je zima, lidi by neseděli venku.“
Naštěstí letovisko Swakopmund je výrazně turisticky zaměřené a oba zdejší minipivovary se nemusí o poptávku bát. Našimi parťáky se necháme vyhodit z auta u Namib Dunes, pivovaru v industriální zóně na předměstí, kde nám ochotný sládek narazí třetí pivo na pípu a dá ochutnat Irish Red z tanku. Takže tři točená piva, to je paráda. Ležák, pšenice a právě zmiňovaný Irish Red Ale. Všechna jdou spíš do průměru, ale žádné není vyloženě špatné, v pšenici překvapí tóny skořice, to rozhodně není klasický profil. Ležák má pouhá 2.5% alkoholu a tělo, že by to klidně mohla být dvanáctka.
Mají tu posezení pod stříškou před pivovarem, a zima sice je, foukavo, ale těch pět piv zdejší produkce zvládneme bez zmrznutí. Mimo tří čepovaných si zbylá dvě dáváme z láhve.
Procházka městem nás dovede na nábřeží Atlantiku, kde ve vlnách skotačí delfíni. V ideální poloze je umístěn brewpub Brewer&Butcher s vynikající zvěřinovou kuchyní, krásným interiérem a profesionální obsluhou. Na čepu jsou čtyři piva. Namibie, i když o ni coby kolonii Německo přišlo po první světové válce, jede co se (nejen) piva týče německou školu. Pils, Weissbier, Märzen, k tomu jeden speciál - máme štěstí na stout. Ten se ukáže být nejlepším namibijským pivem, ale 3.5 známka nic moc… Ta piva jsou bez vad, ale vesměs průměr. Spíš se počítá navštívený pivovárek a to, že jsme ochutnali celkem devět řemeslných piv z takto exotické destinace.
Sympaťáka z Namib Dunes se ptáme, jak je to v zemi dál s pivovary. Kdo jiný by měl mít přehled a znát se navzájem, než samotní pivovarští. Mluví o jednom garážovém projektu, který lahvuje a dodává do několika nápojovek (jednu z nich máme při cestě, navštěvujeme, ale Tholch v lednici nenajdeme). Další má vařit na Pobřeží koster jednou do roka na nějaké slavnosti a třetí je homebrewer, který je občas k sehnání na zdejším Oktoberfestu. I to je mnohem více, než očekávání.
Ceny jsou vesměs příjemné, za malé točené i v noblesní restauraci jakou je Brewer&Butcher se dá cca 30 korun. (Ono i jídlo vyjde velmi rozumně. Jsou věci, které jsou v Namibii velmi drahé, jako půjčení terénního auta nebo ubytování a jídlo v supermarketech, a naopak restaurace nebo vstupné do národních parků jsou levné; jeden by čekal, že Afrika = levné, ale v případě Namibie to neplatí, když se to zprůměruje, je ta cenová hladina jako u nás. Pochopitelně street food pro místní je za hubičku, za jídlo pro dva na ulici dáme 50 korun, ale na rozdíl od jiných zemí to tu nemají dobré, čiroková kaše bez chuti a k tomu vařené kozí vnitřnosti.)
