13/08/2026
Nedá se nesdílet..
S Masozluky.cz spolupracujeme od loňského roku.
JAK SE NÁM TEĎKA ŽIJE?
“Tohle není fňukání. Tohle je k***a realita.
Když se podíváte na fotku z pastviny, vidíte zvířata u napáječky v zapadajícím slunci. Je to jen iluze. Vidíte jen zlomek reality, kterou prožíváme. Nevidíte ten strach, vyčerpání a zoufalství, které za tímto záběrem stojí každou minutu našeho dne.
Mohl jsem sedět v klimatizovaném korporátu, mít svatý klid, padla v pět a čisté boty. Vybral jsem si farmu, chov zvířat a život v přírodě se vším, co k tomu patří. Stojím si za tím a neměnil bych. Ale to, co prožíváme teď, je extrémní záhul, na který se nedá připravit. Sucho, extrémní vedra a tlak vlků za zády se nedají popsat slovy. My ten boj prostě žijeme.
Každý den začíná stejně: hledáme a stavíme nové pastviny. Jenže trávy je kvůli suchu tak málo, že ji zvířata spásou rychleji, než ty ohradníky stihneme postavit. Lidi a rodina, co se starají o zvířata, jsou na spalujícím slunci od rána do večera. Čas pro ně přestal běžet. Těší se jen na to, až si na chvíli lehnou, a s děsem myslí na to, co přinese zítřek. Ti, co sedí v traktorech, jsou na hranici sil a doma na ně čekají rodiny, které je v podstatě nevidí.
Voda v potocích už dávno není. Jakákoliv porucha na napájení nebo cisterně je v těchhle stupních okamžitě fatální.
A nejhorší na tom všem je, že tohle je teprve začátek konce. Všechno, co se děje teď, se naplno projeví až příští rok. Do zimy nám chybí ještě 1 500 balíků krmení. Nemáme šanci si nechat na farmě dostatek zvířat na další sezónu pro naše masozlúky. Za pár měsíců to znamená jediné – naši řezníci na bourárně nebudou mít do čeho říznout. Nebudou mít práci.
Do téhle bezmoci, kdy člověk padá na hubu, utrácí statisíce ze svého za dvojité ohrady, zkrácené pastvy, psa a neustálé přesuny, vám pak byrokracie z AOPK píchne hlavu do hajzlu. Zatímco my na pastvinách necháváme zdraví, rodiny i peníze, úředník vám od stolu zamítne nárok na náhradu újmy za ztížené hospodaření a napíše nulu. Zbyde vám jen papírování, kontroly, výsměch a pocit, že v téhle zemi se poctivá práce v krajině trestá. Člověk pak půl noci sedí nad odvoláními a jen proto, aby obhájil, že se snaží udržet zvířata naživu a krajinu pohromadě.
Vedra a sklizeň jednou skončí, ale tohle je začátek totálního dopadu na celou krajinu a na lidi, kteří tu práci dělají srdcem a dávají do ní víc, než by museli.
Nefňukám. Ale držte teď palce všem farmářům, kteří v tomhle srabu děláte zásadní rozhodnutí pro přežití svých farem. Rozhodnutí, která nelze vzít zpět.” hospodář Honza Žák
