21/04/2026
Jimmy, holčička moje má dneska 21 let 🥳 Spolu jsme na cestě životem 6 let 🩷
Strašně to letí a zrovna lehké věci za sebou nemáme, včetně rodea, viď 😁
Ale beru tě jako svou učitelku a tak to mělo asi být, protože než se naše cesta spojila, tak jsem měla pocit, že vím o koních dost a byla jsi to ty, kdo mě navedl na úplný začátek.
Ale jako správné beraní hlavy jsme to zkoušely obě znova a jinak.
Tolikrát jsem za tu dobu slyšela, že se tě mám vzdát, poslat tě jinam, že jsi k ničemu nebo na tebe vzít bič.
Neudělala jsem to ani jednou a vždycky, když se ti podívám hluboko do těch tvých kaštánkových očí, vidím ten den.
Den 1.
Když jsem tě držela za vodítko tam, kde tě přestali chtít. Kde jsi se narodila, ale zbyla tam už jen touha se tě zbavit. Z posledního dne místa, které přestalo existovat jako tvůj domov se stal mlhavý večer, tak zvláštně tichý.
A zatímco jsme spolu opodál koukali, jak se přistavuje auto s přívěsem, poslouchala jsem od místních, jak jsi možná dvakrát za život opustila výběh a areál, nevzali tě nikdy do lesa a nikam.
Že to, co jsme spolu zvládli ten den odpoledne, že jsi mě na sebe pustila a proběhli jsme se kus venku na poli, byl zřejmě tvůj vrchol zkušeností.
V hlavě mi běželo, že to bude průšvih. A docházelo mi, proč sis na tom poli tolik prohlížela všechny možné bubáky a co všechno nebudeš znát.
Ale ty jsi tam vedle mě stála, jako bys to věděla. Zpocená strachy, ale přesto skoro neviditelná a nehybná, jako bys to cítila taky, že tam zůstat nemůžeš.
A od toho dne, když vyhlížíš, kdy přijdu, když zařehtáš a běžíš třeba z konce výběhu nebo si k tobě sednu a jenom spolu v tichu tak jsme, jako bysme tu cestu cítili obě uvnitř.
Ten přístav, který tvoří už tolik dní 🩷