06/07/2025
Jaká chemie se používá ve včelařství a jaký je můj názor a zkušenost. Je to skutečně nezbytné, nebo existují i jiné cesty?
Laik možná ani netuší, ale vzhledem k zavlečení drobného asijského roztoče kleštíka včelího (varroa destructor) do Evropy, se situace ve včelařství dramaticky změnila. Tento roztoč parazituje na včelách a zejména na včelím plodu, je to i přenašeč nejrůznějších virů. Pro populace včel bez zkušenosti s VD představuje hrozbu.
Nejprve se postupovalo tak, že po zjištění výskytu VD se včelstva likvidovala. To bylo samozřejmě velmi naivní, protože zcela vyhubit jednou zavlečeného škůdce je téměř nemožné a u VD to z různých důvodů platí dvojnásob. Když to konečně docvaklo i těm, kteří rozhodují, tak se včelstva likvidovat přestala a začal se likvidovat roztoč. Začaly se aplikovat tzv. akaricidy, což jsou látky, které v určité koncentraci roztoče zahubí, ale včela tuto aplikaci díky větší tělesné hmotě přežije. Nicméně žádný čajícek to ani pro včelu rozhodně není, ať už se použije látka syntetická jako amitraz nebo tau-fluvalinát a další, či organické kyseliny (mravenčí, šťávelová...). Někdy za úhyny není ani roztoč, ale včelař si včely odpraví sám nevhodnou dávkou. Navíc roztoč se umí přizpůsobit a postupně si na některé látky vytváří rezistenci. Řeší se to většími dávkami, nebo jinou chemií. Je to cesta? Za mě ne...
Hlavní problém jsem ale vždy viděl v dopadu aplikace těchto látek na včelí produkty a jejich kvalitu. Většina těchto látek zanechává rezidua, hlavně ve vosku a v medu. Některé tyto reziduální sloučeniny jsou karcinogenní (např. po rozpadu amitrazu). Běžná praxe je vytočit med a přeléčit, dnes už se ale rozmáhá i léčení přímo v průběhu snůšky - vždyť kyselina šťavelová je přirozenou součástí medu, takže její zvýšený obsah se dá jen velmi těžko dokázat (různé druhy medu obsahují různé množství KŠ) nebo trvalé nosiče, které vyrábí rezistenci ještě mnohem rychleji.
Obecně je situace taková, že když dříve stačily 2 aplikace ročně a včelstva přežila infestaci několika tisíc roztočů, dnes už někdy nestačí ani 5 aplikací a včelstva padnou i se stovkou roztočů. A já se ptám, zda jsme si tento problém nevyrobili právě my, pochopitelně je to jen řečnická otázka😉. Možná jsme měly od počátku nechat přírodu, aby problém vyřešila sama a dnes bysme měli klid (jako třeba na Kubě, kde se neléčilo a během pár desítek let vznikla v podstatě varroatolerantní populace).
Tím se dostávám k možnému řešení. Když jsem před 15 lety začal včelařit, tak jsem syntetické akaricidy zavrhl okamžitě (s ohledem na rezidua a vznikající rezistenci) a pro tlumení varroózy jsem cca 10 let používal tzv. přírodně identické organické látky jako kyselina šťavelová nebo thymol a to jen 1-2 x ročně. Ale předsevzetí bylo dopracovat se k tomu, abych jednou nemusel používat nic. Tak jsem začal vcelstva rozdělovat na skupiny a experimentovat s biotechnickými opatřeními (jako např. odstranění infestovaného plodu, umělé prerušení plodování, plodové pasti atd...) zcela bez použití chemie. Během posledních let se mi čím dál víc ukazovalo, že včelstva osetřovaná chemicky nejsou v lepším stavu než ta ošetřovaná biotechnicky, spíše to bylo naopak. Včelstva bez chemie se rozvíjela lépe. Biotechnická opatření totiž využívají mechanismů, která včela pro boj s VD a viry používá i sama od sebe (rojení, plodové pauzy, stavba atd... všechno souvisí se vším) a někdy i s mnohem lepším efektem než chemie. Zároveň nastavujeme optimální selekční síto, kdy velmi sensitivní materiál nepřežije a vyřadí se z chovu, což je žádoucí. Nemůžeme totiž chemií uměle udržovat při životě to, co jinak nemá šanci přežít a ihned hyne. To je totiž ta podstata našeho současného problému. Ošetřujeme, chceme nulové ztráty a výsledkem jsou velmi naivní a sensitivní populace včel. A když to nefunguje, tak přidáme chemii, třeba i ve snůšce... Když nefunguje kladivo, tak vezmeme větší kladivo a pak ještě větší a ještě větší... Je toto skutečně cesta pro budoucnost, nebo jen zoufalé udržování statusu quo?
A je toho mnohem víc. Sebereme med, nakrmíme jalovým cukrem. Znovu rozplodujeme včely, když už mají plodování utlumovat a množíme si roztoče. Já dnes již chemii ani cukr nepoužívám a je to takové minimum, které jsem musel udělat, abych měl dobrý pocit z toho co dělám a co nabídnu zákazníkovi. Když nechám 20-25 kg medu včelám, mám možná nižší výnosy, ale benefity převažují. Spoléhám na inteligentního zákazníka, který si umí představit co vše se skrývá za výslednou cenou. K čemu je hodně medu, aby byla jeho cena neustále ještě více stlačovaná dolů v době, kdy vše ostatní neúměrně zdražuje? Vezměme si tolik kolik nám stačí a nastavme optimální cenu.
Jak tedy začít? Nejtěžší je vždy změna myšlení a ten první krok, krok do neznáma. Vždyť každý léčí, tak to ani jinak nejde, ne? :) Někoho (zatvrzelé chemiky) možná moje dnešní zamyšlení rozhořčí, ale neberte to prosím tak. Píšu s konstruktivním záměrem, pro zlepšení situace, s vizí pro udržitelnou budoucnost.
