Vína Chochola

Domů
Česko
Nemcice
Vína Chochola

Zavolat Trasa Web Kontaktovat společnost

Vína Chochola - vína, která Vás baví. Blog z vinných cest. Malí vinaři, pečlivý výběr. Vína, ochutnávky, setkání s vinaři. Vinárna a vinotéka. Zkuste nás.

Zkuste nás
Chceme se stát dodavateli Vašeho vína. Chceme pro Vás vybírat taková vína, ve kterých jsou obsaženi konkrétní lidé, místa, specifický čas. Stavíme terroir před technologii a příběh před vinařská dogmata. Budeme se potkávat na ochutnávkách, při rozvozech vín, při setkáních s vinaři z Evropy.
Čím se chlubíme
Vyzkoušejte nejlepší Veltlínské červené oceněné 96 body, moselský ryzlink ze slavné tratě Prälat nebo ten z Rheingau, špičkové prosecco bez kompromisů, pronikněte do světa jedinečných vín Fulvia Bressana. Od vín pijáckých až po exkluzivity. Vínem se bavíme a vybíráme si vinaře, kteří dokáží totéž. Na cestách ale potkáváme další skvělá vína, jež si zaslouží pozornost. Z nich pro Vás připravujeme degustační balíčky.
Slevy? Výprodeje? - Kvalita a servis!
Pro zákazníky pořádáme ochutnávkové akce a setkání s vinaři. Neohlupujeme své zákazníky nesmyslnými slevami a výprodeji. Chceme dlouhodobý vztah - proto kvalita, pravidelné rozvozy, setkávání u vína. Zkuste naše vína.
Vinárna pro Vaše akce
V příjemném a klidném prostředí nedaleko krásné Litomyšle si můžete užít rodinnou oslavu, firemní večírek nebo prosté posezení s přáteli. U skvělého vína, v naprostém soukromí.
Firemní vína
Odměňte své zákazníky, zaměstnance, obchodní partnery. Firemní víno pro nás není příležitost zbavit se neprodejného zboží - firemní víno je pro nás závazek i reklama. Ve spolupráci s Vámi vybereme to ideální a opatříme je firemními insigniemi. To vše s maximálním možným servisem.

02/10/2026

Stoly stojí, židle židlí, lahve červeného otevřeny, bílé se chladí, led je ledový. Kuchyň po výbuchu, hrnce naplněny, třísky naštípány. Tom Waits mi na dvoře chroptí krásno a já popíjím složitý drink poskládaný z všemožných nedopitků. Zítra máme Podrybnické chutnání.
Pozor, nelákám - soupiska jest uzavřena, plno. Těšíme se na Vás, babí léto na Podrybniku. Z archivu vytáhnu dvě Mosely a jeden Wagram, v červené sekci pak dojdeme přes Languedoc a Brabaresco až k Brunellu 2005.
Víno je přístup k životu...

13/09/2026

SLUNCE V DUŠI

Apulijské vedro, neapolská pizza, sklizeň v Kampánii, teror pohostinnosti, poklidná Umbrie, rychlé Montalcino a nakonec i Prosecco. Výživný týden! Začalo to saunou ve Foggii a skončilo lijákem v Alpách. Chvíli z téhle cesty budu žít, jak mentálně tak i skladově. Slunce v duši, Itálie v duši...

Pěkných 1500 kilometrů proložených tříhodinovým spánkem mě dovedlo do vinařství Cantine Massimo Leone. Vylezl jsem z auta a začal se potit. "Jo, je to moc i na nás," uklidňoval mě Alessio Leone. "Mám tu ještě dost práce, ale večer se mnou pojď na párty a zítra tě vezmu na moře," navrhoval snaživě, když mě vozil po vinicích. Jenomže na společnost jsem opravdu neměl morálku a v neděli už potřeboval být v Kampánii.

V poledne opuštěn na nevzhledném předměstí, kde zoufalý kolorit dotvářela dvojice optimistických prostitutek na krajnici. Sotva 30 kilometrů ode mě ovšem zívalo moře. Pláž jsem měl kupodivu skoro pro sebe, byť tady ještě měli prázdniny. Ve čtyřiceti stupních to ovšem dlouho vydržet nešlo, a tak jsem otevřel stavidýlko své italské výmluvnosti a přemluvil paní z ubytka, aby mě přijala dřív. Ulice Foggie sálaly vedrem, město bylo mrtvé a já zemřel také.

Večer už to vypadalo jinak. Lidé vylézali z děr a pomalu plnili ulice. Skupinky vymóděných holek pronásledované zpovzdálí chlapeckými gangy - stačilo přivřít oči a člověk se ocitl na korze v 19. století. Jen ty oblečky byly poněkud minimalističtější. Ucucával jsem víno a čekal na moment, kdy pizzerie nažhaví pece.

K Apulii jen pár letmých podoteků. Ubytko je fantasticky levné, bo**el kolem silnic děsivý, jídlo skvělé, silnice hrozné. Nedaleké Gargano je podstatně kultivovanější. Je to intenzivně zemědělský kraj. Ráno jsem potkával traktory mířící z vinic, kolem osmé pak silnice ovládly náklaďáky nebezpečně přeložené bednami s rajčaty. Lehce zvlněná, zoraná placka - věru žádný spektákl.

Přesun do sousední Kampánie znamenal důkladný vhled do horotvorných pohybů. Ty lze skvěle studovat na místních vozovkách. Díry v asfaltu přecházejí v údolíčka, ty pak ve strže, jinde se zase silnice divoce vzedme vzhůru a vytvoří rozeklaný hřbet. I s průměrnou rychlosti sotva 45 km/h jsem si dvakrát málem překousnul jazyk. Chudák pažout...

KAMPÁNIE - Vini Nifo Sarrapochiello
"Mám pro tebe na dnešek program. Ubytuj se a po třetí přijeď do vinařství," napsal mi Lorenzo Nifo (vinař)." Střihnul jsem si odpoledního šlofíka, kafe, sklenku a hlásil se do služby. "Jedeme do Neapole!" Lorenzo řídil, manželka Carmela mě zpovídala a já pracně skládal věty. "Jíš dršťky? Jíš listové těsto? Jíš pizzu?" Drsný výslech z něhož jsem pochopil, že mě čeká minimálně jedno společné jídlo.

Neapol zase po roce. V krásné galerii Palazzo Umberto se konala přehlídka kampánských vín. Lorenzo II (bratranec - znáte ho z Podrybnického chutnání) už byl lehce piclý a bouřlivě mě vítal. Stánku se raději ujala Carmela. "Je tu strašný vedro, člověk musí pít, aby to přežil," obhajoval se před poněkud roztrpčeným Lorenzem I. Oběhnul jsem si pár vinařství, ujistil se, že Falanghina Fluusa od Nifo je nejlepší, a vydal se do uliček Španělské čtvrti.

Je hezké nebýt v Neapoli za turistickou kavku. Do vyhlášené pizzerie dodává Nifo vína, a tak se nám věnovali s náležitou péčí. Lepší pizzu jsem ještě neměl. Extáze. Pak ještě procházka podle Neapolského zálivu, Vesuv v západu slunce, trocha toho barvotiskova. "Vážně chceš zítra sklízet? Nemusíš..." Všem přišlo strašně divné, že u toho chci být.

"Bala?" - "No, Balaf." Z vedlejších řádků jsem chytal pokoutné dohadování. Moje jméno je fascinovalo. Z nějakého důvodu vůbec neakceptovali Vé na začátku. Abych je nakrmil, hodil jsem po nich i příjmením, ale to vzali zkrátka - "Certo, CocaCola!" Byla to velká paráda. Občas někdo zanotoval písničku, předávaly se recepty, vtípky, kterým jsem nerozuměl. Skupinu vedl staříček Erasmo a připomínal kohouta. Vynadal, pochválil, nahnal ženské na valník. "Jmenuje se Bala," pravil důležitě a já neměl to srdce ho opravovat.

Sklízeli jsme červenou camaiolu (pro víno Sakar). Šlo to dobře, ale směrem k poledni bylo vedro úmorné. Čtyřicet, žádný stín, kýble těžkly, dokonce i ženské umlkaly. Kolem druhé bylo konečně hotovo. Nejradši bych si vlezl pod ledovou sprchu, ale Erasmo s paní Rosou mě pozvali na oběd. "Normálně u oběda nepiju, ale s tebou si dám," pravil ten pětaosmdesátiletý pán, hodil do sebe poctivou sklenku a hned si nechal nalít. Od čtyřech na nohou a už plánoval, že navečer zajde otrhávat listy, aby šla zítra práce rychleji. "Neděkuj, patříš do rodiny. Zítra se uvidíme."

Konečně jsem měl možnost využít bazén v ubytku, vyvalil se s divadelním textem, otevřel si pivko a užíval. Čekala mě večeře u Lorenza s Carmelou. Teror pohostinnosti nebral konce. Miluju zdejší kuchyni. Člověk na domácím stole prakticky nepotká maso, vlastně ani nejde o velké vaření. Čerstvá mozzarela, fantastický olej, tykev, papriky, rajčata, sýr... "Vem si tohle, k oleji tohle, k falanghině musíš zkusit-" Musel jsem je zastavit.

Odmítli moji nabídku, že ještě jeden den vypomůžu. "Lidi máme a chtějí si vydělat." Naládovali jsme víno. Lorenzo I mi věnoval trička s motivy z jejich etiket, Lorenzo II bednu svých rajčatových krací, Erasmo přinesl ze zahrady dýni. "Příště už budeš bydlet u nás v ubytování," slíbili. Srdceryvné loučení a sbohem Kampánie! Krásné to bylo.
Tenuta Vitalonga
Do Umbrie jezdím mimo dálnici. Je to o hodinku delší, ale co na tom záleží. Prošel jsem se po krásném Todi, na náměstí si dopřál espresso a Campari spritz. Duševní pochody jsou zvláštní. Někdy vymetám každý kostel a galerii, teď mě to netáhlo. Asi jsem jen potřeboval vdechnout poslední záchvěvy léta.

Dům ve Vitalonze už měl po sezoně. Sednul jsem si na terasu pod dub, otevřel láhev aglianica Pontius z Nifa a lebedil si. Pak se po prašné cestě mihnul omlácený Franceskův mercedes. Asi hodinu jsme seděli u jejich chardonnay (konečně ho zase mám v nabídce!) a probírali těžkosti. Mají velké problémy se suchem. Poslední sklizně byly hluboko pod optimálním výnosem. Francesco je chytrý chlap. Dal tomu třicet let života a teď zvažuje, jestli tu nejistotu naložit na synky.

Přivážím si nový ročník PHI a právě i to Chardonnay. Jen s oleji je potíž. V Leone měli vyprodáno, Francesco mi dal poslední tři láhve na doma. Nějak to polepíme a v prosinci přijde zase nový.

Týden je pro mě maximum. Ještě tak kdyby mě pracovně zapřáhli a nechali sklízet, klidně bych pobyl. Ale nečinnost o samotě ubíjí. A tak jsem po nutném kafi ve vinařství vyjel k Montalcinu. V Castelli Martinozzi sklízeli mladý vinohrad pro Rosso. krásné hrozny, vypadá to dobře. "Zbytek má ještě čas. Tohle je spíš pro jistotu, protože má přijít déšť," vysvětloval. Spokojenost.

Poslední štací bylo Prosecco. Gianluca Frassinelli právě lisoval poslední dávku glery. Ještě jednou ofuk parfémem Eau de sklizeň, ještě jedna pizza (jak to v té Kampánii dělají?!) a předprodejní Rosso di Montalcino 2025. Probudil jsem se do šíleného lijáku. Jako ve stejnojmenné hře od Cimrmanů symbolicky ukončoval déšť éru mocnářství, tady mi skončilo léto. Dobré léto.

08/09/2026

MEZIČAS V UMBRII

Sedím u velkého kulatého stolu v Umbrii. Pode mnou vinařství Vitalonga, po šotolinové cestě právě přijíždí Francesco Maravalle. Dopiju si sklenku aglianica Pontius a sklouznu na krátký pokec.
Jsou za mnou čtyři dny na jihu Itálie. Dlouhá cesta, nekončící vedro, nekončící pohostinost rodiny Nifo, sklízení hroznů, návštěva Neapole, skvělá pizza, srdceryvné loučení, přejezd do Umbrie.
Filmovým střihem se přesouvám o dvě hodiny dál. Zase u kulatého stolu, zase s lahví aglianica, teď už doplněnou pizzou. Tma, konečně profukuje. S Franceskem jsme probrali u skvělého chardonnay stávající těžkosti. Já to mám vlastně snadné. Orvieto svítí v dáli. Krásný večer. Nemusím potit italštinu. Dolce vita...
Určitě všechno shrnu do uceleného blogu. Nebo neuceleného, to je jedno. Občas je dobré zapomenout na editorské vzdělání a nechat průchod pocitu. Pocit se jmenuje Itálie. To si můžete udělat i doma. Já to praktikuju. Itálie znamená, že na chvíli neřešíte politiku, jenom si sednete k dobrému vínu a necháte to probublavat. On pak ten život není tak strašný...
Zítra Montalcino a Prosecco...

03/09/2026

PODZIMNÍ PODRYBNICKÉ CHUTNÁNÍ 3.10.
Měsíc do radosti. Blíží se Podzimní Podrybnické chutnání. Vinná Evropa Vám bude 3. října ležet u nohou či spíše v příhodné výši Vašich rukou. Stačí pro to udělat maličkost - rezervovat si místa. Počasí není třeba řešit - jsme připraveni i na deštivou a chladnou variantu. Přijďte ochutnat dobro, vyvětrat hlavu a zapsat si do počínajícího podzimu příjemný zážitek.

Čeká Vás dvacítka rodinných vinařství, 160 otevřených vín, dobrá káva, roztopená udírna, ukázky z archivu. A večer pak afterparty s oblíbenou kapelou Cousins. Program startuje ve 14 hodin a první archivní ponor proběhne v 15.30. Do půlnoci bude zajištěn rozvoz po okolí, takže svá vozítka nechte odpočívat doma.

Vzhledem k velkému zájmu v posledních letech jsme vstupné poupravili tak, aby byli zvýhodněni stálí zákazníci. Jde ostatně o akci nejen ochutnávací, ale i nákupní. Nezoufejte, pokud přicházíte poprvé, stačí odevzdat důstojnou objednávku a dostanete se na stejnou úroveň.
Těšíme se na Vás!

INFO: https://www.vina-chochola.cz/degustace/podrybnicke-chutnani/

22/08/2026

NĚMECKÉ RADOSTI I STRASTI

Spousta lidí má Německo za nudnou zemi nudných lidí a nudné kuchyně. Snad jen auta, víno a fotbal jsou ochotni vzít na milost. Ale ono je to ošklivě zkreslené faktem, že většinou touhle zemí prosvištíme po dálnicích a bereme ji pouze jako tranzitní nutnost. Já vím, svádí to - šlápnout na plyn a uhánět kupředu. Zkuste ale opustit tu fantastickou pavučinu autostrád. Objevíte malebná středověká městečka, nekonečné lesy, romantické řeky.

I proto jsem si pro cestu po svých vinařích přibral do auta kolo. Čtvrteční ranní Prahou jsem proskákal, bez přerušení uháněl k západu a brzy odpoledne si vytáhnul Michaela Wolfa od autobusu ochutnávačů. Rychlá ládovačka (vín), nafasovaná láhev ryzlinku PUR (bez zbytkového cukru) k ochutnání a potřebná láhev vychlazené vody. Ještě kousek po dálnici kolem Rammsteinu a pak už lesy táhnoucí se až k Mosele.

Chvíli jsem si pohrával s myšlenkou, že zaběhnu na hodinku do vinotéky v Bernkastel-Kues, ale nějak se mi nechtělo spěchat a pod tlakem ochutnávat. Na zahradě ubytování v malebné vesničce Veldenz jsem se vyvalil s poslední knížkou od Jáchyma Topola, popíjel příjemný rivaner a užíval si pohodu.

Pátek byl rozdělen do dvou bloků - cyklistického a vinného. Když ale jedete kolem Mosely, oba tyto bloky dříve či později začnou splývat. Kolem řeky jsem klidně klouzal kamsi k Mehringu, pak si trochu zašplhal do kopců, nacvakal fotky, prohlédl římskou vilu, vložil pivo, přes jednu ryzlinkovou zastávku vcelku bez bolesti dojel do bydlení a mohl napsat Stefanu Justenovi do Meulenhofu, že jsem připraven. "Čekám Tě, přijeď."

Při troše mladické a velmi neněmecké nerozvážnosti by mohl být mým otcem, ale z nějakého důvodu si mě oblíbil a mé návštěvy tady nikdy nejsou krátké. Tahá jednu láhev za druhou a pětadvacítky musím jen chválit. Jsou lehké, svěží, minerální - taková moselská klasika. Je znát, že Stefan má z těch vín radost.

"Devon Schiefer pořád kvasí. Co mám dělat? Tlačit na něj nebudu," krčí rameny vinař. Už pár let vyhrožuje, že je v důchodovém věku a chce trochu brzdit. Ono mu to ale nedá a pochybuji, že se bude nějak ulívat. Čekali byste přestřelku, kdy po sobě budeme házet slámou, bylinkami, medem nebo petrolejem? Ne. Ani jeden na to nejsme. Spíš nám jde o harmonii, celkový pocit.

Postupně se dostáváme ke špíčkům ze starších ročníků. "Tohle by tě mohlo zajímat," řekne a vyrovná přede mě baterii sedmnáctek. To je síla Mosely - tyhle vertikální vhledy. Máte sice jen jednu odrůdu, vlastně jedinou trať, ale nuance jsou fantastické. Zkouším i náhradníka za ZERO 2016. "Mohl bych ti nalahvovat nějakých 200 lahví," nabízí Stefan. Nevidím ale smysl v nulovém cukru při 13% alkoholu. Prostě nebude...

"Vůbec teď nedokážu říct, co letos bude. Když nezaprší, možná nesklidíme vůbec nic. Mladé výsadby zajdou, to je jasné." Tím začal poněkud depresivní blok naší konverzace. Stefan je hodně rozladěný z toho, kam se Německo ubírá. "Je to ode zdi ke zdi. Buď jenom ekonomika, nebo jenom ekologie. Ale jedno bez druhého existovat nemůže." Utěšuju ho, že u nás vede Ministerstvo ŽP strana jménem Motoristé. Nezbývá nám než se napít. Vína bude zapotřebí pořád. Víc a víc...

Mosela byla krásná. Místy je to lehce přeplněné, ale člověk může vždycky odskočit někam mimo davy. V sobotu chvíli přemýšlím, jestli nenechat ubytování propadnou a nepokračovat rovnou domů. Ale v Randersackeru nakonec sedám na kolo a pouštím se proti Mohanu dolů k malebnému Ochsenfurtu. Tělo spolupracuje a já si užívám krásnou krajinu. Po návratu se vyráchám v řece, dám si sylván ve vinárně a mířím k Schenkům. Šrumec. Střetli se tu penzisté a rozlučka se svobodou. Nechám si nalít sklenku a mizím z davu pozdravit rodiče. "Naštěstí museli na autobus," hlásí Thomas překvapivě brzy. Sedáme na kola a vedeni manželkou Caroline svištíme do restaurace.

Thomas je vlastně hodně podobný Stefanu Justenovi. Přemýšlí o každém aspektu svojí práce, ale přitom není zahleděný do svého světa. Malá dcerka Maria se batolí kolem a my probíráme, co se děje ve vinném světě. Před pěti lety se na nejslavnější trati Sonnenstuhl nesehnal vinohrad ani do pronájmu. "Teď by mi to nechali jenom za údržbu. Ale když spočítám náklady, tak je to sebevražda. Nemám klientelu na dražší vína." Zanadáváme si na hloupou politiku protěžování dealkoholizovaných vín a popřejeme si navzájem, že to nějak překopeme.

Thomas má konečně zase Sylván Sonenstuhl. Je to prémiovka a taky se tak choval (ten sylván, ne Thomas). Kvasil, kvasil, nenechal si do toho mluvit a Thomas (právě jako Stefan) ho respektoval. Je to úplně jiný svět. Tihle vinaři vína neznásilňují, nevtloukají je do připravených forem. Je to neekonomické, jistě, ale zároveň to je krásné. Cožpak chceme pít každý rok stejné víno, pořád dokola? Prostě si počkáme, co daný rok přinesl. Budiž blahoslavena, pomalosti...

Zpět na začátek. Nepodceňujte Německo. Je krásné a stojí za to jej objevovat. Němci jsou občas Němci, jistě, ale i my Češi jsme občas Češi, že...?

09/06/2026

VINNÁ TLAKOVÁ VÝŠE

Jak málo stačí. Kdesi ve zcela nevýznamné části nevýznamného území na nicotném kontinentu se jakási zapomenutá atmosférická masa rozhodne, že pršení už bylo dost. Malá událost pro lidstvo, zcela zásadní pro mě a mé drahé zákaznictvo. Zahrada se koupala ve sluncesvitu, víno proudilo do sklenek a život byl krásný.

Studium radarových snímků se stalo zbytečným v momentu, kdy jsem zjistil, že nová, panensky čistá, plachta na dvůr je o metr delší. A tedy nepoužitelná. Nejsem věru valným sázkařem, nyní ovšem nezbylo nežli vsadit na jedinou kartu. V dešti jsem umístil symbolickou plachtičku proti slunci, roznosil slunečníky, nažhavil ledovač a nechal si naškrobit tričko.

Organizovaní Němci dovezli víno už v pátek. Nebohý Pietro Marravalle z má sice k organizovanosti daleko, ale za jeho cestovním martýriem stála "výjimečná událost" na koridoru. Jeho cesta vlakem z Prahy tak zabrala více času nežli 1000 kilometrů z umbrijského Ficulle na pražské letiště. "Skoro jako vlaky v Itálii," mírnil moje omluvy. V sobotu pak přišlo popolední běsnění, kdy další vinaři přiváželi vína a propriety, scházel se mizerně placený a o to milovanější tým, rozmisťovaly se ajskýble a vína a opět se sháněli vinaři rozprchlí po restauracích.

Zvláštní kapitolou byl Lorenzo . Z Neapole měl přiletět už v pátek. "Pršelo, musím na traktor!" Napsal mi. Prokletí biovinařů. "Ale neboj, přebukoval jsem si let!" V sobotu sednul ve 3.00 do auta, dojel do Říma, odletěl do Prahy, vlakem dojel do Třebové, dal si u nás dvojité presso - a pak hodinu marně zadával kód u klíčové schránky v ubytování... "Tutto bene," tvrdil statečně. "Una birra, per favore." Pivo dostal, odpracoval si to a v osm večer rezignovaně zavrtěl hlavou. "Musím do postele, promiň..."

Poněkud se stávám otrokem sebe sama. Neměl jsem moc času si s Vámi v klidu popovídat, kluci z kapely mi vynadali, že jsem si je neposlechnul, moc jsem toho neochutnal. Na druhou stranu, ač věru nejsem ezoterik, vlnění pozitivních vibrací mi to vynahrazovalo. To víno je zkrátka dobrý vynález!

Nejkrásnější je čas mezi čtvrtou a sedmou hodinou. Lidstvo se baví, nikdo nic zásadního nechce, všechno to spokojeně šumí. Pak začnou chodit první objednávky k nabalení, vinařům se zachce piva, na baru to houstne, druživí hosté pronikají hlouběji a hlouběji do útrob mého skladového svatostánku. Luštění ceníkových kódů - tohle jsem se měl učit namísto pitomého sommeliérství! "Smajlík znamená, že to chci, srdíčko mi jenom chutnalo a tohle - hmm, to nevím..." Inu jistě, pracuju s alkoholem...

Musím zmínit svatou trojici, jež k téhle akci přispívá. Už nejméně 15 let k nám jezdí z Plzně. Dobrá káva musí být a oni ji umí. Sledujte je. Dan Flídr je zase kuchař, který kašle na schémata. Když mi ohlásil, že udělá bůček s fermentovaným zrním, vyděsil mě. Bylo to skvělé! Kapela přijela v novém složení, ale jsou to muzikanti. Já jim zaplatím tak struny a trsátka, ale stejně se k nám vracejí. Srdcaři. Pokud byste letos zamířili na Rock for People, najděte si Cousins...

Vinařů bylo nakonec jen sedm. Lisa Reichardtová se omluvila na poslední chvíli kvůli nemoci, Silvio Mendini z Podere Montale kvůli státnímu svátku a s tím spojenému přívalu zákazníků. Michael Wolf, Stefan Justen, Thomas Schenk, Blauensteinerovi, Josef Fritz, Pietro z Vitalongy a Lorenzo Nifo ale udělali tuhle sobotu nadmíru příjemnou. Děkuju jim.

Po čtvrté do postele, v osm zase do skladu. S pěknými objednávkami je to vstávání snazší, takže tentokrát ráno až tak nebolelo. Chválím! Komatické nedělní odpoledne, fakturační pondělí. Ještě že je rodina tvořená pracovitými nespavci. Babi s dědou uklidili to nejhorší, kamarádi pomohli s mytím skla, nějak se to celé zvládlo.

Dělám to každý rok a udělám to zase. Poděkuju Vám. Dokážu si představit tucet scénářů, v nichž se věci zvrhnou do nepříjemna. Nestalo se. Díky Vám. Stefan Justen mi znovu říkal: "Kvůli tomu sem jezdíme. Máš skvělé zákazníky." Lorenzo při své únavě sotva soukal anglické věty, ale čišelo z něj překvapení, že něco takového existuje. Bonviván Josef Fritz, který vymetá prestižní akce po celém světě, hned sliboval, že zase za rok. "It was fun. As always," napsal Thomas Schenk hned po návratu domů. Baví je to s Vámi. A mě také. Díky!

02/06/2026

PŘEDPOVĚDNÍ NEPŘEDPOVÍDATELNO

Hledím na předpověď, jež se výrazně liší od včerejší předpovědi, lišící se od té předvčerejší. Raději se tedy chystám na nejhorší. Podrybnické chutnání, to je, oč tu běží. Začínám mít pocit, že ten termín má své mouchy. Medard...

Proto zatím nechávám vláček zájemců v očekávání, byť je mi to krajně hloupé. Jenomže loňská zkušenost se zasardinkovaným dvorem a všemi dalšími prostorami varuje. Jistě, s dobrým vínem se dá zvládnout mnohé, ale přece jenom by ta akce měla mít nějaký šmrnc, ne?

Zítra slavnostně vybalím novou plachtu, přizvu si na pomoc synka, jehož následně raději pošlu pryč, aby si na svého tatínka uchoval jen ty pěkné vzpomínky. Všechno vytuním k absolutní dokonalosti, již zničí (nyní předpovídaný) páteční déšť. Pokud se zaplachtování povede, vysvitne v sobotu slunce a vznikne skleník. Nechám-li prostor nebesům, dostane se razantního šplouchu. Jediné pozitivno spočívá v tom, že rehci už mladé vykopli z hnízda, takže nebudeme poslouchat jejich stížnosti na uzavření vzletové plochy.

Zatím hraju na jistotu. Bílá vína jsou v lednici, červená na stole, pečlivě ovisačkovaná. Vinárna září a pavouci zuří, světla svítí, schody na zahradu kloužou, ceníky jsou naohýbány, vysavač usoužen, ledovač uledován, hadry na hadry...

Přesně vím, koho kam na zahradě umístím. A stejně tak dobře vím, kdo se kam (v případě deště či rozčvachtané zahrady) nevejde. Spolu se Sókratem vím, že nic nevím, spolu s Décartem pochybuji, a tedy jsem.

Ono to nakonec vždycky nějak dopadne, že? Víno bude, ať už pod plachtou zmítanou přívalem, nebo v zahradě pozemských slastí. Raději se k ničemu neupínejme, zapojme poctivou českou skepsi až zoufalství. Jedině tak se dočkáme spokojenosti v neštěstí (mokrá varianta) a třeba i zázraku (suchá varianta).

Těšíme se na Vás!

31/05/2026

TO TOSKÁNSKO, TA UMBRIE...

Ech ty toskánské západy slunce. Ty jsou srovnatelné snad jen s těmi umbrijskými. Během jednoho týdne jsem si užil obou variant. V prvním případě vystínované kopečky naježené kopími cypřišů, v případě druhém hrdé Orvieto na tufovém ostrohu. A k tomu italskou pohostinnost, nepředvídatelnost, pitoreskno, historii, pohodu. Ano, ještě kormidlování skupiny vínomilců, spousta řízení a ládování kartonů s vínem do zbědovaného vozítka.

V Proseccu jsem teď snad každý měsíc - blíží se léto. Zatímco mi Gianluca Frassinelli chystal vína, čutnul jsem si fotbálek s jeho synkem, vysvětlil mu, kdo by Paolo Nedvěd a pochválil Del Piera (chlapec fandí Juventusu). Kradl jsem jim sobotní odpoledne a nechtěl je zdržovat, byť na sklenku bublin by po deseti hodinách na cestě chuť byla. Nespěchavá cesta mimo dálnice na Ravennu, podezřelý motel u silnice a odpovídající mizérie k večeři. Hlad byl nicméně ukojen stejně jako potřeba spánku.

V neděli mě přivítalo Podere Montale. Bazén ještě lehce řezavý, počasí takové české, ale večery ryze toskánské. Stůl plný dobrot, velmi neformální ochutnávka se slečnou Franceskou ("Muj tata je from Radotín. I am pul Češka.") a neomrzující zírání na západ slunce z terasy vinařství. Kdo byste přemýšleli o vytuněné dovolené s plným servisem, doporučuji tohle místo.

Klášter Sant´Antimo je montalcinská nutnost. Už jsem tu byl snad dvacetkrát, ale pokaždé si mě stáhne k sobě. Boží místo. Montalcino je zase toskánská nutnost, byť je tu spousta milejších městeček. K obědu jsem si líznul zmrzlinu a hnal skupinu do Castelli Martinozzi. Čekal jsem rychlovku sotva na hodinu. Nakonec jsme strávili prohlídkou toho neokázalého, historií prodchnutého místa skoro celé odpoledne. Sedět v cypřišovém hájilemovaném pozůstatky etruské cesty a popíjet Brunello - tak vypadá dolce vita.

Je to k zamyšlení. Jezdím sem patnáct let, ale až potřeba zabavení jiných lidí mě donutila zajít do caseificia - sýrárny. Přitom pecorino z Pienzy miluju. Další fajnová hodinka a rozšíření obzorů. Sangiovese je odrůda z nejmilejších, ale po celodenním trmácení není nad aperitivo v podobě Prosecca.

Pitigliano, Abbazia San Salvatore, Seggiano, Pienza, Campiglia d´Orcia - nejsou to honosná místa, ale všechno je to prostoupené historií. Etruskové, Římani, Langobardi, židovská diaspora, risorgimento. Nepamatuju se, že bych někdy s Italy řešil politiku. Kašlou na to. Už toho zažili tolik. Možná i proto ten jejich velmi pružný přístup k válkám.

O něco těžší jsem se vydal do Umbrie. Je fajn, že na sebe moji vinaři nežárlí. "Jasně, vína z jihu si nech poslat k nám, žádný problém," ujistil mě Pietro z Vitalongy. Campari spritz na břehu Lago di Trasimeno, procházka městečkem Castiglione di Trasimeno, skvostný výhled na jezero z pevnosti a přejezd do místa mého srdce - Ficulle, Tenuta Vitalonga.

Problém v organizování cesty tkví v tom, že nepříjemnosti, nad kterými byste sami mávli rukou, Vás činí vnitřně zodpovědnými. Sluncesvit, prašné cesty, auto - skupina se těšila na bazén. Leč ten mi svou barvou i konzistencí tekutiny vrátil vzpomínku na operní pěvkyni Salsa Verde z Tajemného Hradu v Karpatech. Kutiví Češi, bazénový to lid, se sice ihned vrhli do práce, ale pomoci nebylo.

Večer ve vinařství nicméně zahnal chmury. Aperitivo mezi jasmíny, rozmarýnou a žlutými vítečníky (ano, měkké I - vygůgleno!), pak skvělá degustační večeře v pohodové atmosféře, cesta do domečku - to je moje Itálie. Trochu jsem si drbal hlavu, že v objednávce nemám chardonnay 2025 - příště vezmu! Na Podrybnickém chutnání Vám vína představí Pietro Marravalle.

Už sem jezdím dlouho. Je to poznat při pohybu městečkem. U baru se potkám s Andreou, Pietrovým bráškou, kavárnice na mě mává stejně jako její mamma od zmrzliny - tady jsme synkovi před spoustou let kupovali první zmrzku. Jahodovou. Spadla mu hned na zem... Starosta Gigi pokyne z projíždějícího auta a s Giorgou se dohodnu, že na večer dodá pizzu. Vitalonga je moje Itálie v Itálii.

Orvieto. Pokolikáté už? A zase ten efekt průvodcovství, byť neplaceného a neprofesionálního. Poprvé jsem vymetl obě slavné studně - Pozzo San Patrizio i Pozzo della Cave. Jak tohle dokázali?! Jinak jsem se držel stranou turistického šumu a prolézal uličkami starého města. "Krakonoš! Odkud asi jde?" - "Z Česka! Jsem z Turnova. Václav." Zarostlý chlapík s holí, fenkou a odřezky pneumatik místo podrážek se nechal pozvat na kafe a vyprávěl, jak už přes rok štráduje Evropou. Obdiv...

Poslední den jsem se odstřihl, věnoval se skvělému Savianovu románu Zuřivý polibek o neapolském podsvětí a trochu i učení nenaučitelné divadelní role. A tetrisu. Nebylo to jen o (už tak komplikovaném) úkolu narvat všechno to víno do auta. K čemu je plný vůz, když s ním ten příšerný šotolinový krpál nevyjedete, že? Ale zdařilo se, byť jsem jednou rukou musel držet komín kartonů, kymácejících se na předním sedadle.

Poslední večer, poslední magický západ slunce. A dlouuuhá cesta zpět. Rakušáci měli tu slušnost, že mě nezvážili, audiokniha od Terryho Pratchetta bavila, hokejky utrpěli výhru nad Slováky, radar v Kuřimi si připsal zářez (to nebyla rychlost, to byla hybnost!) a skoro jako lusknutím prsty jsem byl doma.

10/05/2026

VYŠŠÍ MOC, DĚJINY A VÍNO

Člověk má tendenci nadávat na aktuální nařízení shora. Unie nám přikazuje, kolik kde smíme sázet a jak se to může jmenovat. Pravidla denominací (třeba VOC Znojmo) zase určují jaké odrůdy jak zpracovávat. Moudří nám hloupým říkají, že máme pít zodpovědně. Obvyklý dovětek zní: To dřív nebývalo. Inu bývalo a v horším...

Římští potentáti vydávali podle potřeby edikty přikazující, omezující i zapovídající vysazování vinic. A dolní sazby pro tresty spojené s vínem začínaly useknutím ruky. Udělování práv na výsadbu či prodej bylo mocnější pákou při expanzi nežli hrubá síla legií. Zlobíš? Nezasadíš, nesklidíš, neprodáš, vyfasuješ otrocký cejch a v nejlepším si zazápasíš v aréně.

Tuhle strategii od nich převzali i středověcí vladaři. Víno bylo v některých případech komoditou srovnatelnou s ropným vrtem. Ovšem ten vrt nebyl nikdy tak docela Váš. Když burgundský vévoda nařídil vyklučit plodnou ale druhořadou odrůdu gamay a nahradit ji pinotem, vyvolalo to v téhle svatyni vinného světa málem revoluci. Jaká nesmyslná zvůle moci! A kdeže jsou dnes nejdražší vinice světa...? Zpětný pohled činí z mnoha drakonických opatření vizionářkou prozřetelnost.

Stejný příběh si prožil i ryzlink. Do 18. století byl na Mosele i v Rheingau jen okrajovou odrůdou. Panstvo na zámcích ovšem pro svou reprezentaci vyžadovalo něco onačejšího. A tak přišla nařízení - nic než ryzlink! Nikoho nezajímaly nářky vinařů, že tahle odrůda málo plodí, je vrtkavá a složitá na pěstování. Hnusné, bezohledné, ale z dnešního pohledu geniální.

Každá jedna rostlina révy v dnešním vinohradu je příběhem diktátu shora. Mezi lety 1870 a 1930 se vinařství ocitlo vinou malého brouka na pokraji záhuby. Když vědci našli řešení, nelíbilo se nikomu. Jaké barbarství, roubovat naši skvělou evropskou révu na americké podnože! Co si asi vinaři brblali, když klučili vinohrady a nahrazovaly rostliny sazenicemi, o nichž nic nevěděli?!

Zběsilý člověk za Atlantikem kolem sebe metá cly podle toho, jak se zrovna vyspí. Jednou o tom bude natočená bizarní komedie. Tohle ale vinaři zažívali celý středověk. Francouzský král zvedl požadavek na anglický trůn, anglický král/královna na ten francouzský, Španěl se hrnul do Nizozemí, Rakušan zase do Španělska - to všechno provázelo neméně zběsilé uvalování cel. Víno bylo první na ráně. Vinař to mohl jen útrpně sledovat jako divák tenis.

Vinař má zasazeno, nikdo mu do ničeho nemluví, cla jsou u ledu, úrody byly dobré, sklepy jsou plné skvělého vína. Když už byly všechny možné překážky překonány - šup sem s válkou! Vojáci nemají tendenci platit ani znalecky válet víno po patře, chválit a plácat po ramenou. Vojáci lemtají. Literatura je toho plná. Němečtí oficíři drancující sklepy v Ch*****ne, Američané drancující sklepy německých oficírů...

Ve zpětném pohledu je ta současná doba vlastně idylická. Nadáváme na cla, na dotace a subvence, byrokracii a kontroly, ale zase tak zle opravdu není. Už jen fakt, že můžeme nadávat veřejně, je z historického hlediska velkou výsadou. Zkrátka máme přístup k informacím a zatím jsme si vůči jejich nadbytku nevypěstovali náležitou odolnost. Až se tedy budete propadat do beznaděje nad stavem věcí (a nemusí jít nutně o víno či byrokracii), raději si dopřejte láhev něčeho dobrého. Dokud je...

16/03/2026

"Hey Vaklaf!" zaslechl jsem hned dvakrát během veletržního bloumání. Nejdříve to byl Alessio Leone z Apulie, pak kampánský Lorenzo Nifo. Ani jednoho jsem tu nečekal, oba mi udělali radost.
Potkat kamarády je fajn. Když Vám kamarádi dají budoucnost, je to skvělé. Ročník 2025 se italským jižanům povedl nad očekávání. "Tvůj výraz mi dělá radost," pravil Lorenzo Nifo, zatímco já se radostně prokousával základní falanghinou Futir. "Jak mám pak prodávat dražší vína?! Tohle je až moc dobré..." U Leone to samé. Těšte se...
Absolvoval jsem ochutnávky klaretu z Bordeaux, nových piwi odrůd, Rhony a Apulie. Pracoval jsem, ať už si o tom myslíte cokoli. Ty litry vyplivnutých dobrot...
"Právě jsi mě minul, koukej se vrátit," napsal mi Thomas Schenk. Nostalgicky jsme si zavzpomínali na první setkání právě na téhle akci před 10 lety.
Den ubíhá rychle. Nestihnul jsem ani třetinu plánovaných akcí. "V šest začíná party. Koukej přijít!" vyzval mě Alessio Leone. Vztahy se musí utužovat...
Popíjíte drink namixovaný vinařovým bratrem (pokaždé jiná varianta podle toho, co mu zrovna přišlo pod ruku), střídáte italštinu, angličtinu a němčinu, vyměňujete vizitky.
Autisticky jsem se stáhnul z největší vřavy, ale stejně mě neminula spousta tykání. Vypíchnu Francesca Lungarotti z asi nejslavnějšího umbrijskeho vinařství. Bezva chlapík. Poslal jsem ho na český stánek a slíbil, že při příští cestě do Vitalongy zajedu ka návštěvu.
Shrnutí: dobré to bylo. Veletrh jde sice od desíti k pěti, neb malí vinaři na to nemají, ale pro navštěvujícího nadšence je tu pořád co vyzobnout.
Mimochodem, Italové mi slíbili, že Podrybnicke chutnani si nenechají ujít. A co Vy...?

Adresa

Němčice 94
Nemcice
56118

Telefon

+420728932020

Web

http://www.vina-chochola.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první: pošleme vám e-mail, když Vína Chochola zveřejní novinky a akce. Vaši e-mailovou adresu nepoužijeme k žádnému jinému účelu a odběr můžete kdykoli zrušit.