Postavili ji pravděpodobně dělníci, kteří v době ekonomické krize přicházeli za prací do industriálně se rozvíjejícího Smíchova a Košíř. Postupně na košířském svahu u strategické silnice na Plzeň vzniklo přes 20 domků s četnými přístavky a kůlnami. Většina obyvatel, přicházejících z venkova si zde stavěla domky svépomocí, z levných materiálů, které byly na místě k dispozici. Osada si po dlouhá lé
ta zachovávala ojedinělý venkovský charakter, i když kolem ní vznikala městská zástavba. Ke každému domku patřila zahrádka, lidé tu chovali zvířata, komunikace byly pouze po pěší,dolní a horní uličku spojovaly schůdky mezi domky. Spisovatel Jakub Arbes, který tudy na konci 19.stol. často procházel, popsal osadu v několika svých romanetech jako romantické místo, kde žili chudí řemeslníci i košířská galérka. Do 80.let min.století se nám zachovala Buďánka jako oáza klidu při rušné Plzeňské, místo sousedského bydlení mezi zelení. V 80.letech se město rozhodlo osadu zbourat a postavit zde desetipatrový vyzdívaný skelet pro potřebu národního výboru se 144 byty. Domky byly od starousedlíků pod nátlakem vykoupeny, v osadě zůstaly obydlené jediné dva domy, které jejich obyvatelé odmítli prodat. Díky revoluci a politickým změnám k bourání nedošlo a v roce 1991 se Buďánka dokonce stala památkovou zónou. Obyvatelé se sem ovšem nevrátili a pod správou Prahy 5 osada chátrá až do současnosti. Všechny plány a projekty na obnovu místních sdružení byly odmítnuty. Místo toho Praha 5 investovala přes 12 mil.korun na devastaci domů. Pozemky za účelem "revitalizace" dále pronajala developerské firmě Geosan za pouhých 5kč/m/rok. Tato firma však místo také nespravovala podle zásad památkové ochrany, vytvořila pouze mediálně líbivé obrázky a nepředložila veřejnosti žádné relevantní plány na obnovu. Smlouva jí byla v roce 2014 vypovězena.
