06/01/2023
Mnoho zajímavých informací, které na nás vykoukly na Kabinetu kuriozit
Mongolští pohraničníci na pořádně huňatých velbloudech.)))
Velbloud dvouhrbý (Camelus bactrianus) tradičně slouží v Mongolsku především jako dopravní prostředek, který byl v odlehlých končinách nezastupitelný. Jedno zvíře je schopné unést 100 až 200 kilogramů nákladu a denně ujde 30 až 40 kilometrů. Jeho tažná síla se vyrovná dvěma volům. Velbloud se chová zejména na vlnu, mléko (kvašené se nazývá Šubat) a v menší míře též na maso. Významnou komoditou je i velbloudí trus, který se používá jako palivo. Předností velblouda je také jeho schopnost spásat rostliny, které jiná zvířata odmítají.
Pro zajímavost uvedu, že ještě před 27 000 lety žili ve Střední Asii velbloudi (Camelus knoblochi) ještě větší než ti dnešní. Tento dávný velbloud měřil v kohoutku přes tři metry a vážil zhruba tunu. Pro představu, dnešní velbloud dvouhrbý, kterého vnímáme jako hodně velké zvíře, měří v kohoutku 1,6 až 1,8 metru a váží zhruba 500 až 600 kg. Camelus knoblochi původně žil ve vlhkých stepích na rozsáhlém území od Azovského moře a Kavkazu až po Zabajkalsko a severovýchodní Čínu. Poslední z těchto velbloudů přežívali v oblasti dnešní Mongolska, kde asi před 27 tisíci lety vyhynuli. Za vymizením těchto tvorů patrně může kombinace různých faktorů - krom lovu ze strany lidí, tak klimatické změny (konkrétně vysychání krajiny kvůli probíhající době ledové), a konkurenční boj s velbloudem dvouhrbým divokým (Camelus ferus), jehož poslední populace dnes přežívají rovněž v Mongolsku.
Další zajímavostí k velbloudům v Mongolsku je unikátní obřad, jehož pomocí mohou pastevci "přemluvit" samici velblouda odmítající své mládě, aby jej přijala zpět. Obřad nazývaný inge chööslöch se provádí za pomoci hry na dvoustrunný smyčcový hudební nástroj morin chuur a speciálních písní chöös. Záměrem písní je utěšit velbloudici a poprosit ji, aby se mláděte ujala. Samice velblouda bývá zprvu agresivní, ale postupně ji melodie natolik dojme, že začne plakat a velbloudě přijme. Často se hovoří o tom, že jsou ve velbloudích očích skutečně vidět slzy. Ač to může znít neuvěřitelně, jedná se o reálný obřad, který doposud existuje v mongolských stepích a byl zapsán do seznamu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tato tématika byla zpracována také ve filmu mongolské a německé koprodukce z roku 2003 s názvem Die Geschichte vom weinenden Kamel (režie L. Falorni, B. Davaa), v češtině je známý jako Příběh o uplakaném velbloudovi.
Důležitým faktem v této souvislosti je rovněž to, že velbloud rodí vždy jen jedno mládě jednou za dva roky, tudíž přijít byť jen o jedno velbloudě znamená pro pastevce obrovskou ztrátu. Mongolové tak našli unikátní metodu, jak tomu zabránit.
https://www.kabinetkuriozit.eu/
