05/03/2026
Akira byla dnes poprvé venku. Přivezli ji k nám úplně omámenou sedativy, takže když vystoupila z přepravníku, zakopávala a málem upadla. Dali jsme ji na noc do boxu, vedle stejně staré Cinnamon, aby měla společnost.
Vypadala ze začátku krotká, ale dělala to ta sedativa. Kdyby to bylo na mně, nikdy bych neschválila transport hříběte pod sedativy. Zatím každé hříbě, které od nás jelo, nastoupilo do přepravníku bez sedativ a většina z nich bez jediného problému a zaváhání. Dle mého názoru jsou sedativa jako prevence jen zbytečné zlo.
Ráno už sedativa nefungovala a Akira na sebe nechtěla nechat sáhnout. Bála se hlavně doteků na hlavě, nechtěla si nechat sundat, ani znova nasadit ohlávku.
Takže jsme s ni pobyly nějakou dobu v boxe, moc jsme po ni toho nechtěli, jen jsme na ni klidně mluvili. Za půl hodiny už na sebe nechala sáhnout a nakonec se nechala opatrně vyvést z boxu do kruhové ohrady.
Poprvé jsme ji viděli "v celé kráse" a při pohybu.
Je velmi temperamentní, nervózní, zvědavá, rychlá. A je moc krásná.
Typově mi nepřijde vůbec jako KMSH, ačkoli matka je KMSH a otec je podílový KMSH/TWH. Akira je typově skoro jako čistý Tennessee Walker- vyšší, dlouhonohá, s vysoko nasazeným a hodně výrazným krkem. Je hezky stavěná po matce i otci.
Je ji rok a má KVH zhruba 150 cm. Což je celkem dost.
Je nositelkou champagne genu, který u novorozených hříbat způsobuje mimo jiné jasně modrou barvu očí. Většinou se oči během několika prvních měsíců života zbarví do světle hněda nebo jantarova. V některých případech ale mohou oči zůstat v barvě vody, nebo se zbarvit do zelena. Vypadá to, že tak to má Akira.
Trochu se rozkoukala v "kruhovce", proběhla se a začala projevovat zájem o ostatní koně. Takže jsme to "riskli" a dali jsme ji do výběhu s dalšími ročky a tříletou Lunaris, která jim "šéfuje".
Akira se koní bála. Vypadá to, že neznala elektrický ohradník, protože několikrát zkusila projít skrz. Když ale dostala párkrát ránu, pochopila, že "tudy cesta nevede" a přestala to zkoušet.
Jeví se mi jako velmi temperamentní a chytrá, ale úplně nevychovaná a neznalá. Podle zcela krátké letní srsti usuzuji, že byla chována víceméně v boxe a podle vysoké reaktivnosti a lekavosti, která není pro tohle plemeno vůbec typická, odhaduji, že byla krmena ovsem.
Trochu mi dělá starosti, jak se přizpůsobí tak radikální změně režimu. Určitě není připravena být 24/7 v pastevním režimu. Přes den ji necháme socializovat se stádem a na noc bude chodit do boxu, dokud se postupně nepřivykne.
Jak vytvořit správný přechod, co se týče krmení, nemám tušení, protože jsem nedostala žádné informace o tom, čím byla krmena. Šoková změna by nebyla dobrá, takže se budu snažit domyslet si, co dostávala a dodat ji to pro začátek. A postupně budeme přecházet na stejné krmení, jaké dostávají koně u nás na ranči.
V následujících dnech budeme nacvičovat dávání nohou a vodění na vodítku.
Myslím si, že bude skvělá. 🥰
Její máma Jetta , která se vrátila tam, odkud k nám přivezli Akiru, byla naprosto úžasná a měla jsem ji moc ráda. Zabojovala jsem, aby se Jetta vrátila zpět k nám na ranč(mám na ni ještě stále platnou nájemní smlouvu) ale nebylo to akceptováno. Tak doufám, že se snad má dobře.
Přepravce, který k nám přivezl Akiru si odvezl valacha Acadiana's Ivory Star. Ten měl u nás zůstat ještě 2 sezóny, ale majitel se rozhodl vzít si ho už zpět. Tak jsme mu alespoň vyléčili hnilobu kopyt a užil si u nás trochu společenského života ve stádě kámošů. Budu na něj moc ráda vzpomínat, protože to byl kůň- srdcař a přestože měl problémy s kopyty, snažil se odvádět v rámci svých možností dobrou práci. 🥰
Akiru zatím neuvažuji prodat, protože myslím že by mohla být vhodná pro náš chov. Jsem moc ráda, že je konečně u nás a že se to nakonec přeci jen povedlo. 🙂
Až do minulého týden byla tahle kráska beze jména. Bylo potřeba doplnit jméno do průkazu a já zvolila tohle krásné japonské jméno, které znamená "Úsvit".
Moc se k ni hodí.
Takže Akirko, vítej konečně doma...🥰
