17/07/2026
Často jsem na něj ve vinici tento měsíc myslel. Je to muž, který podřídil své vizi a kvalitě absolutně všechno. Dokázal jít za svým cílem jako buldok, dokázal otočit kormidlo o 180 stupňů, protože mu připadalo, že pluje špatným směrem. A to udělal ve svém životě ne jednou. Joško Gravner. Influencer v tom nejlepším slova smyslu. Ovlivnil celou generaci vinařů, včetně mě.
Příběh Joško Gravnera mě naučil o vizi, trpělivosti a vizi v sebe sama.
Žijeme ve světě, který uctívá rychlost. Úspěch měříme dny, týdny, maximálně kvartály. Pokud se výsledky nedostaví okamžitě, máme tendenci projekt opustit, změnit směr nebo podlehnout pocitu selhání.
Gravner mě naučil, že skutečná vize často vyžaduje obrovskou destrukci starého. V 80. letech měl všechno, co moderní svět považuje za úspěch. Jeho vína byla technicky dokonalá, sbírala body a skvěle se prodávala. Jenže on v tom bodě pocítil prázdnotu.
Naučil mě, že pokud chcete vytvořit něco s trvalou hodnotou, musíte být připraveni na období, kdy vám nikdo nerozumí. Nejvíce mě Gravner fascinuje tím, jak redefinoval čas. Vydat víno sedm let po sklizni? V době, kdy chceme všechno hned, to může znít jako šílenství.
Gravner udělal na svých vinicích radikální krok: kompletně vytrhal všechny tehdy populární světové odrůdy jako Chardonnay nebo Sauvignon. Uvědomil si, že pokud chce dělat skutečně pravdivé víno, musí se vrátit k podstatě. Nechal si proto jen dvě starobylé místní odrůdy – bílou Ribollu Gialla a červené Pignolo, které do tamní půdy patří po staletí. Vsadil vše na absolutní lokální autenticitu. Je to pro mě silná připomínka, že k nalezení vlastní identity člověk nemusí vymýšlet nic nového. Stačí se vrátit k tomu, co je skutečně jeho.
Gravner mě naučil, že méně je někdy nekonečně více. Na svých vinicích pracuje s extrémně nízkým výnosem, který je hluboko pod běžnými vinařskými standardy. Z jednoho keře sklízí pouhých 400 až 700 gramů hroznů. To v praxi znamená, že na výrobu jediné láhve vína potřebuje ručně posbírat úrodu ze dvou až tří keřů.
Co říct na závěr? Gravner mě inspiroval k mnohému, vlastně jen ne k tomu dělat vína v amforách. O to tady totiž nejde. Jeho vína mám rád a vůbec k nim nepotřebuje dovětek, že jsou macerovaná. Cítím v nich odhodlání a nezlomnou vizi jednoho muže, který tomu zasvětil celý život a pracoval víc než tvrdě. Tohle mě inspiruje a proto otvírám jeho láhve. možná méně často než bych chtěl.
Kdy jste pili naposledy Gravnera vy?
(fotka je z Gravnerových vinic, srpen 2021)
